CFMOTO 800MT-X Challenge

sedmé místo pro Čechy!

Autor: Matěj Oliva

Sedím v letadle z Melbourne a snažím se srovnat myšlenky z uplynulých dnů,

protože takhle intenzivní týden jsem dlouho nezažil. No a hlavně jsem měl

skoro celou dobu v ruce řídítka! Vracím se z MT Challenge v Yarra Walley 

u Melbourne, na krku mám medaili za dokončení závodu a jsem stejně jako

celý tým v pořádku. Jak jsme dojeli vám ale hned neprozradím.

Nejdřív si pojďme zopakovat o čem tahle akce byla. Po celém světě proběhly

národní kvalifikace, ze kterých vzešlo 20 zemí pozvaných na světové finále do

Austrálie. Naše kvalifikace byla společná pro Česko a Slovensko a konala se 

Brezně už na jaře. Jezdilo se na všech typech CFMOTO MT a už tenhle event

stál za to! Team, který má pod svou záštitou český importér – firma Journeyman

se kvalifikoval i do Austrálie. Šanci dostala i moje maličkost, takže to budete mít z

první ruky! Kdo jel ale se mnou? Za Slovensko se kvalifikoval Lukáš Kolenička z

Hendurotu, zkušený endurák. Z Čech mě pak doplnil Martin Haušild z firmy

Throttle Punks a Honza “Spratek” Šlemenda. Prima parta a hlavně super jezdci.

To se ukázalo už při přípravě, kterou jsme rozhodně nepodcenili a dali tomu

fakt hodně času. Tolikrát jako v září jsem motorku ze země snad nikdy nezvedal.

Do přípravy se zapojil i legendární Jirka Heiník, který nám dal pořádně do těla.

Takže máme natrénováno, reprezentační dresy voní novotou a letíme do Melbourne! 

Nejedeme ale samozřejmě sami a jak víte, na většině akcí CFMOTO nechybí generální

ředitel Journeymanu – Eda Šlampa. Za moto sekci se pak účastní Honza Dohnal –

sales manažer. Tak snad jim půjde i natáčení.

Do Yarra Walley jsme dorazili s předstihem, protože časový posun je tu 9 hodin 

a to už je čas, se kterým se tělo dost těžko srovnává. A my jsme nechtěli nic podcenit,

protože když jsme viděli, co si CFMOTO nachystalo, připadal jsem si jak na olympiádě.

Perfektní organizace, dech beroucí branding, skvělé jídlo a péče o jezdce, jak kdybychom

zrovna přijeli na šestidenní. Prostě paráda po všech stránkách. My se ale už těšíme hlavně

na ježdění. Závod se jede na asi nejlepší motorce pro takovou akci – CFMOTO 800MT-X.

Dvouválec od KTM s dost velkou porcí výkonu, quickshifter, tlumič řízení na rychlejší úseky

a nádrž velká tak, že můžeme jezdit klidně dva dny v kuse a ještě nám zbyde. 

První den jsme si mohli na motorky alespoň sáhnout a nastavit si je podle svého.

Bohužel jsme nemohli použít třeba kity na úpravu spojky a kryty airboxu, které s

sebou přivezl Martin z Throttle Punks. Na druhou stranu podmínky má každý stejné

včetně gum, které jsou sériové a při pohledu na mokrou trávu ve mě trochu hrklo.

Ale tak kdo se bojí, nesmí do lesa žejo.

Je to o týmu! 

Samotné zahájení bylo opravdu velkolepé, vlajky, muzika, no užili jsme si to. Ale už

tam byla trochu nervozita. Vylosoval jsem nám číslo 17, což se ukázalo minimálně

pro sobotní dopoledne super. Měli jsme na začátku disciplíny, které nejsou na trávě

a ty zatím mohly trochu vyschnout.

Ale popořadě. Soutěž se skládá ze dvou dnů. Ten první se konal v areálu 

sportovního letiště a motokrosové trati, kde bylo připraveno několik technických

disciplín, na kterých jsme se postupně vystřídali. Druhý den pak byl celý v buši,

kde na jezdce čekalo přes 170 km offroadu, rychlostní zkouška a silová zkouška.

Zajímavé na tom je, že vlastně nevíte vůbec, jak na tom jste v porovnání s ostatními

zeměmi a postupně se seznamujete s dalšími teamy, koukáte na techniku a zjišťujete,

kde získat nějakou výhodu. A hned první stage byla v podstatě jen o týmu. Vypnutá

motorka a pár desítek metrů kamení, přes které jsme jí museli protlačit. Krásně se tu

ukazuje, že to není jen o síle a rychlosti, ale hlavně o sehranosti. I když MT-X není

supertěžké, docela jsme se u toho zapotili. 

No a pak to přišlo. Noční můra většiny teamů. Tři technické sekce, kde nejde o čas,

ale jen o provedení. Začalo to gymkhanou. Tu jsme trénovali do úmoru a fakt jsme

si věřili. To mi ale nebylo nic platné, když jsem při první otočce najel na bahno a zvedal

motorku ze země. Tady jsme dopadli jak sedláci u Chlumce, naštěstí to vypadalo, že

takových sedláků je tu fakt spousta. na házení míčků do cíle už to bylo lepší a tady se

ukázalo, jak dobře se pracuje se spojkou MT-X a hlavně jaký krouťák má motor, který

zvládne jet i na volnoběh.

No a pak přišla vítězná vlna. Na další sekci jsme využili komunikátory SENA. Jeden

jezdec měl nasazené zalepené brýle, druhý ho navigoval po trati. Plný počet bodů a

vítězství pro náš tým. Další zářez jsme udělali na rychlostním testu s houpačkou a

kládami, který Spratek vyhrál a zasloužil si tak i individuální cenu. 

Konečně jsme se dostali do rytmu a vodili jsme CFMOTa od jedné disciplíny ke druhé

a celkem se nám dařilo. Oceňuju i práci Edy s Honzou, které jsme nemohli brát na

motorky a oni museli celou trať obcházet a natáčet nás. Nebudu vás unavovat detaily,

další disciplíny včetně průjezdu bahnem jsme zvládli a čekali jsme trochu pesimisticky

na výsledky. 

Ty mělo CFMOTO vyhodnocené v podstatě hned po dojetí, což se na enduru jen tak nevidí.

Oznámit, jak to dopadlo nám přišel osobně vítěz TT na ostrově Man – Cameron Donald.

No a když se cedule s výsledky ukázala, trochu nám spadla brada. Šesté místo a ztráta

20 bodů na podium vypadala skvěle. Takže na hotel, připravit na zítra a probrat taktiku.

Enduroporno na CFMOTO 800MT-X v buši

Předpověď počasí na druhý den byla skvělá, jasno, 25 stupňů, občas hadi, vombati a

klokani. Co víc si přát. Motorky v noci dostaly základní servis, zrcátka a byly nachystané

na další dobrodružství. Ostatně musím ocenit, co tyhle mašiny vydrží, viděl jsem je padat

snad z každé výšky a na všechny strany a pořád jedou a fungujou. 

Na dnešní den jsme dostali navigaci a v ní okruh 175 km. Vyráželi jsme podle pořadí

a jak říkali pořadatelé, jeli jsme v klidu, kochali se okolím, takové to vrkání po lese, na

pohodičku. Ne fakt, minimálně 200m jo. Ale tohle se nedá, máte pod sebou jedno z

nejlepších cestovních endur do terénu a před sebou nekonečnou šotolinu, co nepráší

tak co s tím mám dělat žejo. Do toho je tu ještě jedna super věc. Cesty v kopcích mají

takové příčné odvodňovací přepážky, které se dají skákat v podstatě v jakékoliv rychlosti

a jejich tu snad nekončeno. Takže si to zkuste představit, přehledná cesta buší, naladěný

a nastavený podvozek, 92 koní a každých pár set metrů skok. Tohle je prostě porno!

Večer na poradě s teamem jsme se dohodli, že zkusíme zariskovat a dotáhnout se

na bednu, protože na velký propad by to v případě neúspěchu téhle strategie už stejně

nebylo. No vyjeli jsme do RZ, mimochodem skvělé, zatáčky okolo nohy i dlouhé rovinky,

skoky, prostě paráda. Pak nám ale došel talent a museli jsme jednu motorku zvedat ze

země, takže už jen v klidu dojet do cíle, zkontrolovat škody (ta mašina fakt vydrží všechno)

a pokračovat dál. 

Výsledek nás samozřejmě trochu mrzel, ale jakmile jsme zase vjeli do buše, hned jsme

na to zapomněli. Jsou to lesní úseky s blátem, rovné cesty mezi vysokými stromy,

kamenité výjezdy, šotoliny. Tohle prostě nemá chybu a asi se mi o tom bude pár týdnů

ještě zdát. Neuvěřitelné je tu ale MT-X. Ta motorka vydrží fakt všechno. Žádné naražené

ráfky, gumy drží, tlumič řízení mi párkrát zachránil důstojnost, podvozek jsme nastavili

a funguje skvěle, prostě jak kdyby sem tuhle motorku vyrobili na míru.

Přes strom a do cíle

Dojíždíme na další test. Všichni vysmátí se spoustou zážitků sdílených přes

komunikátor (mimochodem to by se klidně dalo vydat jako podcast). Na zemi tu

leží asi metrový kmen z pralesa a před ním a za ním je čára. Cílem je přenést přes

něj všechny motorky s vypnutým motorem. Vzali jsme to strategicky a využili toho,

že jsme dobře stavění český kluci a s časem 48 vteřin se zařadili hodně dopředu ve výsledkách. 

Chvilku odpočinout a jedeme dál. Pomalu mi začíná docházet, že se blíží cíl, což je na

jednu stranu obrovská úleva, protože za ty dva dny se už stalo pár nehod a my jsme v

žádné z nich nehrály, ale taky mě mrzí, že tohle ježdění už končí. 

Musíme se ale soustředit na poslední team challenge, kterou je nový úsek na loukách.

Jedeme všichni společně a společně i projíždíme cílem pro pamětní medaile. 

Večer se na vyhlášení znovu z úst Camerona dozvídáme, že jsme sedmí. Ale tak co už, kdyby

mi někdo řekl před měsícem, že dojedeme sedmí na světě, budu fakt rád. A kdo vyhrál? Skoro

domácí Nový Zéland. No a příští rok můžete vyhrát třeba zrovna vy!

Tahle akce je pro každého, takže vezměte své MT, vyražte trénovat, vyhrajte kvalifikaci

a připojte se k národnímu teamu, fakt to stojí za každou modřinu, pád a zlomenou páčku,

které tomu obětujete!

Ještě jednou bych rád poděkoval importu Journeyman a celé značce CFMOTO, za to,

že jsme tam mohli být a samozřejmě týmu, protože na letišti Václava Havla jsme se sešli jako

pár kluků, co mají rádi motorky a vracíme se jako tým, který společně něco dokázal!

Text: Matěj Oliva