CFMOTO 800MT-X Challenge
sedmé místo pro Čechy!
Autor: Matěj Oliva
19 října, 2025
Sedím v letadle z Melbourne a snažím se srovnat myšlenky z uplynulých dnů,
protože takhle intenzivní týden jsem dlouho nezažil. No a hlavně jsem měl
skoro celou dobu v ruce řídítka! Vracím se z MT Challenge v Yarra Walley
u Melbourne, na krku mám medaili za dokončení závodu a jsem stejně jako
celý tým v pořádku. Jak jsme dojeli vám ale hned neprozradím.
Nejdřív si pojďme zopakovat o čem tahle akce byla. Po celém světě proběhly
národní kvalifikace, ze kterých vzešlo 20 zemí pozvaných na světové finále do
Austrálie. Naše kvalifikace byla společná pro Česko a Slovensko a konala se
Brezně už na jaře. Jezdilo se na všech typech CFMOTO MT a už tenhle event
stál za to! Team, který má pod svou záštitou český importér – firma Journeyman
se kvalifikoval i do Austrálie. Šanci dostala i moje maličkost, takže to budete mít z
první ruky! Kdo jel ale se mnou? Za Slovensko se kvalifikoval Lukáš Kolenička z
Hendurotu, zkušený endurák. Z Čech mě pak doplnil Martin Haušild z firmy
Throttle Punks a Honza “Spratek” Šlemenda. Prima parta a hlavně super jezdci.
To se ukázalo už při přípravě, kterou jsme rozhodně nepodcenili a dali tomu
fakt hodně času. Tolikrát jako v září jsem motorku ze země snad nikdy nezvedal.
Do přípravy se zapojil i legendární Jirka Heiník , který nám dal pořádně do těla.
Takže máme natrénováno, reprezentační dresy voní novotou a letíme do Melbourne!
Nejedeme ale samozřejmě sami a jak víte, na většině akcí CFMOTO nechybí generální
ředitel Journeymanu – Eda Šlampa . Za moto sekci se pak účastní Honza Dohnal –
sales manažer. Tak snad jim půjde i natáčení.
Do Yarra Walley jsme dorazili s předstihem, protože časový posun je tu 9 hodin
a to už je čas, se kterým se tělo dost těžko srovnává. A my jsme nechtěli nic podcenit,
protože když jsme viděli, co si CFMOTO nachystalo, připadal jsem si jak na olympiádě.
Perfektní organizace, dech beroucí branding, skvělé jídlo a péče o jezdce, jak kdybychom
zrovna přijeli na šestidenní. Prostě paráda po všech stránkách. My se ale už těšíme hlavně
na ježdění. Závod se jede na asi nejlepší motorce pro takovou akci – CFMOTO 800MT-X .
Dvouválec od KTM s dost velkou porcí výkonu, quickshifter, tlumič řízení na rychlejší úseky
a nádrž velká tak, že můžeme jezdit klidně dva dny v kuse a ještě nám zbyde.
První den jsme si mohli na motorky alespoň sáhnout a nastavit si je podle svého.
Bohužel jsme nemohli použít třeba kity na úpravu spojky a kryty airboxu, které s
sebou přivezl Martin z Throttle Punks. Na druhou stranu podmínky má každý stejné
včetně gum, které jsou sériové a při pohledu na mokrou trávu ve mě trochu hrklo.
Ale tak kdo se bojí, nesmí do lesa žejo.
Je to o týmu!
Samotné zahájení bylo opravdu velkolepé, vlajky, muzika, no užili jsme si to. Ale už
tam byla trochu nervozita. Vylosoval jsem nám číslo 17 , což se ukázalo minimálně
pro sobotní dopoledne super. Měli jsme na začátku disciplíny, které nejsou na trávě
a ty zatím mohly trochu vyschnout.
Ale popořadě. Soutěž se skládá ze dvou dnů. Ten první se konal v areálu
sportovního letiště a motokrosové trati, kde bylo připraveno několik technických
disciplín, na kterých jsme se postupně vystřídali. Druhý den pak byl celý v buši,
kde na jezdce čekalo přes 170 km offroadu , rychlostní zkouška a silová zkouška.
Zajímavé na tom je, že vlastně nevíte vůbec, jak na tom jste v porovnání s ostatními
zeměmi a postupně se seznamujete s dalšími teamy, koukáte na techniku a zjišťujete,
kde získat nějakou výhodu. A hned první stage byla v podstatě jen o týmu. Vypnutá
motorka a pár desítek metrů kamení, přes které jsme jí museli protlačit. Krásně se tu
ukazuje, že to není jen o síle a rychlosti, ale hlavně o sehranosti. I když MT-X není
supertěžké, docela jsme se u toho zapotili.
No a pak to přišlo. Noční můra většiny teamů. Tři technické sekce, kde nejde o čas,
ale jen o provedení. Začalo to gymkhanou. Tu jsme trénovali do úmoru a fakt jsme
si věřili. To mi ale nebylo nic platné, když jsem při první otočce najel na bahno a zvedal
motorku ze země. Tady jsme dopadli jak sedláci u Chlumce, naštěstí to vypadalo, že
takových sedláků je tu fakt spousta. na házení míčků do cíle už to bylo lepší a tady se
ukázalo, jak dobře se pracuje se spojkou MT-X a hlavně jaký krouťák má motor , který
zvládne jet i na volnoběh.
No a pak přišla vítězná vlna. Na další sekci jsme využili komunikátory SENA. Jeden
jezdec měl nasazené zalepené brýle, druhý ho navigoval po trati. Plný počet bodů a
vítězství pro náš tým. Další zářez jsme udělali na rychlostním testu s houpačkou a
kládami, který Spratek vyhrál a zasloužil si tak i individuální cenu.
Konečně jsme se dostali do rytmu a vodili jsme CFMOTa od jedné disciplíny ke druhé
a celkem se nám dařilo. Oceňuju i práci Edy s Honzou, které jsme nemohli brát na
motorky a oni museli celou trať obcházet a natáčet nás. Nebudu vás unavovat detaily,
další disciplíny včetně průjezdu bahnem jsme zvládli a čekali jsme trochu pesimisticky
na výsledky.
Ty mělo CFMOTO vyhodnocené v podstatě hned po dojetí, což se na enduru jen tak nevidí.
Oznámit, jak to dopadlo nám přišel osobně vítěz TT na ostrově Man – Cameron Donald.
No a když se cedule s výsledky ukázala, trochu nám spadla brada. Šesté místo a ztráta
20 bodů na podium vypadala skvěle. Takže na hotel, připravit na zítra a probrat taktiku.
Enduroporno na CFMOTO 800MT-X v buši
Předpověď počasí na druhý den byla skvělá, jasno, 25 stupňů , občas hadi, vombati a
klokani. Co víc si přát. Motorky v noci dostaly základní servis, zrcátka a byly nachystané
na další dobrodružství. Ostatně musím ocenit, co tyhle mašiny vydrží, viděl jsem je padat
snad z každé výšky a na všechny strany a pořád jedou a fungujou.
Na dnešní den jsme dostali navigaci a v ní okruh 175 km . Vyráželi jsme podle pořadí
a jak říkali pořadatelé, jeli jsme v klidu, kochali se okolím, takové to vrkání po lese , na
pohodičku. Ne fakt, minimálně 200m jo. Ale tohle se nedá, máte pod sebou jedno z
nejlepších cestovních endur do terénu a před sebou nekonečnou šotolinu, co nepráší
t ak co s tím mám dělat žejo. Do toho je tu ještě jedna super věc. Cesty v kopcích mají
takové příčné odvodňovací přepážky, které se dají skákat v podstatě v jakékoliv rychlosti
a jejich tu snad nekončeno. Takže si to zkuste představit, přehledná cesta buší, naladěný
a nastavený podvozek, 92 koní a každých pár set metrů skok. Tohle je prostě porno!
Večer na poradě s teamem jsme se dohodli, že zkusíme zariskovat a dotáhnout se
na bednu, protože na velký propad by to v případě neúspěchu téhle strategie už stejně
nebylo. No vyjeli jsme do RZ, mimochodem skvělé, zatáčky okolo nohy i dlouhé rovinky,
skoky, prostě paráda. Pak nám ale došel talent a museli jsme jednu motorku zvedat ze
země, takže už jen v klidu dojet do cíle, zkontrolovat škody (ta mašina fakt vydrží všechno)
a pokračovat dál.
Výsledek nás samozřejmě trochu mrzel, ale jakmile jsme zase vjeli do buše, hned jsme
na to zapomněli. Jsou to lesní úseky s blátem, rovné cesty mezi vysokými stromy,
kamenité výjezdy, šotoliny. Tohle prostě nemá chybu a asi se mi o tom bude pár týdnů
ještě zdát. Neuvěřitelné je tu ale MT-X. Ta motorka vydrží fakt všechno. Žádné naražené
ráfky, gumy drží, tlumič řízení mi párkrát zachránil důstojnost, podvozek jsme nastavili
a funguje skvěle, prostě jak kdyby sem tuhle motorku vyrobili na míru.
Přes strom a do cíle
Dojíždíme na další test. Všichni vysmátí se spoustou zážitků sdílených přes
komunikátor (mimochodem to by se klidně dalo vydat jako podcast). Na zemi tu
leží asi metrový kmen z pralesa a před ním a za ním je čára. Cílem je přenést přes
něj všechny motorky s vypnutým motorem. Vzali jsme to strategicky a využili toho,
že jsme dobře stavění český kluci a s časem 48 vteřin se zařadili hodně dopředu ve výsledkách.
Chvilku odpočinout a jedeme dál. Pomalu mi začíná docházet, že se blíží cíl, což je na
jednu stranu obrovská úleva, protože za ty dva dny se už stalo pár nehod a my jsme v
žádné z nich nehrály, ale taky mě mrzí, že tohle ježdění už končí.
Musíme se ale soustředit na poslední team challenge, kterou je nový úsek na loukách.
Jedeme všichni společně a společně i projíždíme cílem pro pamětní medaile.
Večer se na vyhlášení znovu z úst Camerona dozvídáme, že jsme sedmí . Ale tak co už, kdyby
mi někdo řekl před měsícem, že dojedeme sedmí na světě, budu fakt rád. A kdo vyhrál? Skoro
domácí Nový Zéland. No a příští rok můžete vyhrát třeba zrovna vy!
Tahle akce je pro každého, takže vezměte své MT, vyražte trénovat, vyhrajte kvalifikaci
a připojte se k národnímu teamu, fakt to stojí za každou modřinu, pád a zlomenou páčku,
které tomu obětujete!
Ještě jednou bych rád poděkoval importu Journeyman a celé značce CFMOTO, za to,
že jsme tam mohli být a samozřejmě týmu, protože na letišti Václava Havla jsme se sešli jako
pár kluků, co mají rádi motorky a vracíme se jako tým, který společně něco dokázal!
Text: Matěj Oliva
